Ošetření dřeva

Způsoby konstrukční ochrany a materiály pro chemické ošetření dřeva

Přestože jsme dnes (stejně jako naši předci před stovkami let) schopni navrhovat a realizovat stavby s ideálně vyřešenou konstrukční ochranou, existují konstrukce, kde není dostatečný anebo žádný prostor pro provedení těchto opatření. V těchto případech je jedinou možností pro ovlivnění životnosti provedení povrchové úpravy dřeva. To může zahrnovat jak ošetření povrchu dřeva impregnacemi nebo nátěrovými hmotami, tak ale také například také úpravu fyzikálních a mechanických vlastností dřeva speciálním tepelným procesem. Výsledkem je dřevo často označované jako Thermowood, které se svými vlastnostmi blíží vysoce odolným exotickým dřevinám. My se ale v tomto článku budeme zabývat především chemickou ochranou dřeva.

Nevhodně provedená konstrukční ochrana dřeva nemůže být nikdy spasena povrchovými úpravami. Ideální životnosti dosahujeme tam, kde jdou ruku v ruce všechny tři faktory – druh dřeva, konstrukční řešení a povrchová úprava.

Dalším důležitým faktorem směřujícím k volbě povrchové úpravy je vzhled. Dřevo si dokáže uchovat svoje fyzikální a mechanické vlastnosti po stovky let, nedokáže si však zachovat svůj vzhled. Přirozené stárnutí dřeva je doprovázeno barevnými změnami povrchu dřeva, které však bývají velmi často nežádoucí. Pak přicházejí na řadu chemické prostředky, které plní nebo mohou plnit vícero úkolů.

Prvním úkolem je ochrana dřeva před biotickými škůdci. K tomuto účelu se používají různé chemické prostředky označované jako impregnace s obsahem účinných látek, které působí preventivně například proti houbám způsobujícím zamodrání, proti dřevokaznému hmyzu nebo proti houbám způsobujícím hnilobu dřeva. Aplikace těchto prostředků se provádí nejčastěji ponořením dřevěných prvků do impregnační vany. Tento proces má svá pravidla, kde rozhodující roli hraje doba ponoření a vlhkost dřeva.

Impregnaci lze provádět i stříkáním nebo natíráním, avšak těmito způsoby velmi často není naneseno dostatečné množství účinných látek.

Na tomto místě je vhodné upozornit na to, že většina účinných látek v impregnačních roztocích je prakticky bezbarvá. Aby bylo na první pohled patrné, které prvky nebo jejich části jsou impregnačními látkami ošetřeny, přidávají se do těchto roztoků pigmenty. Barva impregnace je pak v těchto případech naprosto nezávislá na účinných látkách a slouží skutečně pouze k tomu, abychom mohli impregnované prvky rozpoznat.

Ideální ochranou je tlaková impregnace, která se provádí ve speciálních tancích, kde se impregnační roztoky dostávají do dřeva doslova pod tlakem. Tyto prostředky jsou nejčastěji dřevozbarvující.

Druhým úkolem povrchové úpravy dřeva je vytvoření požadovaného vzhledu a jeho zachování po co nejdelší možnou dobu. Povrchové úpravy dřeva v interiérech mohou fungovat řadu desetiletí, v exteriérech je však situace mnohem složitější. Největšími nepřáteli povrchových úprav vystavených povětrnostním vlivům jsou UV záření, vlhkost a změny teplot. Dnešní prostředky pro povrchové úpravy jsou zpravidla členěny do dvou základních skupin: jedna zahrnuje nátěry, které pronikají pod povrch dřeva a na jeho povrchu netvoří souvislou vrstvu, druhá může sice také částečně pronikat pod povrch dřeva, ale především vytváří na jeho povrchu souvislý ochranný film. Obě skupiny mohou obsahovat prostředky proti biotickým škůdcům a také pigmenty různých barev a odstínů.

Ultrafialové záření působí degradaci povrchové vrstvy dřeva, což se projevuje jeho šednutím. Transparentní povrchové úpravy tento proces nemohou zastavit, ale dokáží jej do určité míry zpomalit. Nejúčinněji lze proti UV záření bojovat prostřednictvím pigmentů rozpuštěných v nátěrových hmotách.

Každý výrobek ze dřeva, který přichází do styku s povětrnostními vlivy, má svoje specifické požadavky. Jiné vlastnosti vyžadují okna a dveře, jiné fasády či například ploty. Řada výrobců tyto požadavky reflektuje a nabízí speciální řady produktů určené pro konkrétní využití.

Zatímco například pro povrchovou úpravu oken jsou často používání silno vrstvé lazury a krycí nátěry, pro dřevěné fasádní prvky je zpravidla vhodnější aplikace prostředku, který vytváří velmi tenký film nebo jej nevytváří vůbec. Díky tomu je pak údržba fasády snazší, protože není potřeba odstraňování předchozích nátěrů, ale před nanesením nových nátěrů postačuje pouhé očištění povrchu dřeva.

DŘEVĚNÉ FASÁDY

Naprostá většina dřevostaveb produkovaných na českém trhu skrývá svoji pravou tvář pod omítky. Hlavním argumentem je především cena, nicméně druhým důvodem je stále jistá nedůvěra vůči dřevu a prostředkům na jeho povrchovou úpravu. S tím souvisí obavy nejen o životnost dřevěné fasády, ale zejména o schopnost zachování požadovaného vzhledu. V případě ošetření dřevěné fasády máme na výběr několik možností.

Použijeme dřevinu, která svými přirozenými vlastnostmi odolává povětrnostním vlivům, a neprovedeme žádnou povrchovou úpravu. Přitom jsme srozuměni s tím, že cílová barva fasády bude stříbrně šedá s dohněda zbarvenými letními letokruhy. Fasáda pak může být z každé světové strany odlišně zbarvená. Pokud bychom rádi dosáhli šedé patiny okamžitě a přeskočili tak několikaleté období, kdy se barva fasády začíná zpočátku pouze nerovnoměrně měnit, máme k dispozici povrchové úpravy, které nám toto umožní.

Bezbarvé impregnace s vodoodpudivými účinky

Abychom oddálili barevnou proměnu dřevěného obkladu a přitom zachovali dojem neupraveného dřeva, můžeme použít pouze bezbarvé impregnace s hydrofobními účinky. Jejich trvanlivost je ovšem nízká. Výhodou je bezproblémové nanášení dalších vrstev při renovaci.

Bezbarvé laky a lazury

Tento způsob ošetření fasád se příliš nedoporučuje pro prvky, které jsou povětrnosti vystaveny přímo. Mají velmi slabý účinek proti působení UV záření a frekvence obnovy těchto prvků může na exponovaných místech dosahovat jeden až dva roky.

Tenkovrstvé lazury

Lazura částečně proniká do dřeva a na povrchu dřeva vytváří velmi tenký film. Textura dřeva je velmi dobře viditelná. V závislosti na množství pigmentů obsažených v nátěrové hmotě je dřevo více či méně chráněno proti UV záření. Exponovaná místa mohou dosahovat trvanlivosti nátěru dva až čtyři roky.

Silnovrstvé lazury

Nátěrová látka vniká do dřeva velmi málo a vytvořený film dosahuje tloušťky okolo 0,05mm. Povrch dřeva je ukrytý pod vrstvou ochranného filmu. Na exponovaných místech mohou tyto vrstvy dosahovat životnosti 3 až 6 let. Zásadní nevýhodou těchto prostředků je však to, že při renovaci je nutné staré, uvolněné a rozpraskané vrstvy starých nátěrů odstranit. Exkluzivita těchto povrchů je však výborná.

Krycí nátěry

Krycí nátěry prakticky nepronikají do dřeva anebo pouze velmi slabě. Tloušťka vrstvy při dvojitém ošetření se pohybuje okolo 0,1mm. Povětrností nejvíce namáhaná místa, což jsou zpravidla jižní a západní světové strany objektů, dokáží vydržet bez renovace 6 až 12 let. Obnova této povrchové úpravy je však obtížná a nákladná.

Pokud je dřevěné obložení fasády navrženo a konstrukčně provedeno dobře, její životnost bude několik desítek let. Společně s výběrem vhodné povrchové úpravy je třeba respektovat několik dalších zásad jako například použití nerezových spojovacích prostředků. V případě aplikace filmotvorných nátěrových hmot je vhodné ostré hrany zaoblit, aby se i na úrovni hrany udrželo dostatečné množství hmoty. Jako mechanické opracování povrchu dřeva se doporučuje řezání nebo broušení, případně frézování. Hoblovaný povrch je vhodné zabrousit, aby se zvýšila přilnavost nátěrových hmot. Spodní hrana dřevěného obložení by neměla být ukončena níže než 30 cm nad terénem kvůli extrémnímu namáhání těchto prvků vlivem odstřikující dešťové vody.

Článek byl publikován v časopise Dřevo&stavby - 3/2010.