Fasády
Provádění kontaktního zateplovacího systému z dřevovláknitých desek
TECHNICKÉ A STROJNÍ VYBAVENÍ
DOPRAVA A SKLADOVÁNÍ
KONTROLA KVALITY PODKLADU
(NOSNÉ KONSTRUKCE FASÁDY)
PRACOVNÍ POSTUP PROVÁDĚNÍ KONTAKTNÍHO ZATEPLOVACÍHO SYSTÉMU
2/ mezi spodní a vrchní omítku se aplikuje speciální hmota, která dřevovláknité desky ochrání před odstřikující vodou a přízemní vlhkostí.
Okapový chodníček je vhodné vytvořit z volně sypaného kameniva, aby se minimalizovalo množství odstřikující dešťové vody.

Ochrana spodního okraje fasády - Varianta ochranným nátěrem

Ochrana spodního okraje fasády - Varianta pásem XPS
Nejprve stanovíme přesnou pozici horní hrany soklové lišty. Pak pomocí bublinkové vodováhy nebo v lepším případě nivelačního přístroje rozneseme tuto výšku na všechny vnější i vnitřní rohy stavby.
Brnkačkou (šňůra v navijáku barvená drcenou křídou) přeneseme výškové linie na celý obvod stavby. Lišty na vnitřní a vnější rohy vytvoříme buď vyříznutím a zalomením nebo použijeme prefabrikované rohy, které jsou přesnější a postup s nimi rychlejší. Řez se provádí pod úhlem 45° a lišty se spojují plastovými podložkami jako při délkovém nastavení. Délky zakládacích lišt je vhodnější upravovat řezáním. Stříháním může dojít k nežádoucímu zdeformování tvaru profilu.

Zakládací lišta vyrovnaná k podkladu pomocí podložek, napojená spojovacím můstkem a zespodu opatřená těsnící páskou pro napojení soklové izolace
Při umístění lišty nám může pomoci lepicí páska, která nám „přidrží“ lištu před tím, než ji přichytíme. Lišta se připevní po celém obvodě stavby pomocí vrutů, sponek nebo hřebíků a to v rozteči doporučené dodavatelem lišt (300-500mm). Nerovnosti v podkladu se vyrovnávají podložkami. Nikdy se lišta nedotahuje těsně k nerovnému podkladu, ani se neponechávají nepodložené mezery mezi podkladem a lištou. Spáru vzniklou mezi podkladem a lištou je třeba vyplnit např. trvale pružným tmelem.
Délkové napojení lišt se provádí plastovými spojkami. Při výběru soklových lišt lze jen doporučit lišty, které lze systémově spojit s plastovou lištou již z výroby spojenou s armovací síťkou.

Zakládací lišta s naklapávací ukončovací lištou doplněnou armovací síťkou

Provedení výřezu v zakládací liště pro vytvoření vnějšího rohu a spojení řezaných hran spojovacím můstkem

Provedení výřezu v zakládací liště pro vytvoření vnitřního rohu a spojení řezaných hran spojovacím můstkem
2. KOTVENÍ DESEK - SPOJOVACÍ PROSTŘEDKY
Pro svoji rychlost při provádění montáže se nejčastěji používají ke kotvení izolačních desek širokorozchodné spony (cca 27mm). Spony musí být nekompromisně z nerezové oceli, jinak hrozí jejich prorýsování skrze omítku. Pozinkované nebo jinak povrchově upravené spony nejsou dobrým řešením. V současnosti pravděpodobně nenajdeme spony s větší délkou než 180 mm, což prakticky znamená, že jimi lze kotvit izolační desky do tloušťky cca 150mm. Hloubka zapuštění spon se doporučuje v rozmezí 1 až 3 mm, podle dodavatele systému.
V případech silnější izolace jsou tedy jediným řešením talířové kotvy (průměr nejčastěji 60mm) nebo vruty se speciální hlavou tzv. termovruty nebo termošrouby.
Termovruty mají hlavu malou plastovou a pokud je zapuštěna do správné hloubky, výrazně se tím nebezpečí prorýsování snižuje.
Aby časem nedocházelo k prorýsování talířových kotev je vhodné tyto prvky zapustit pod povrch izolačních desek a zakrýt otvor pomocí izolačních zátek. Tím ochráníme i hlavu vrutu, která by mohla korodovat a probarvovat tak omítku. Někteří dodavatelé tepelně izolačních systémů z dřevovláknitých izolací použití klasických vrutů s talířovými hmoždinkami nedoporučují.

Orientační přehled využitelných kotevních prvků
Pokud použijeme izolační desky opatřené perem a drážkou, mohou svislé styčné spáry probíhat i mimo sloupky. Díky tomu lze jako spodní konstrukci využít i poměrně štíhlé sloupky s cca 45mm. Pokud používáme desky s ostrými hranami, musí svislé spáry probíhat vždy nad sloupky (pevným podkladem). Abychom se na sloupek rozumně vešli a zároveň dodrželi odstupové vzdálenosti od hran desek i sloupků, potřebujeme sloupky silnější a to cca 50-60mm.
Talířové kotvy můžeme šroubovat pouze na nosné prvky o šířce 60 mm a více.
Pokud je fasáda izolována ve větších tloušťkách než 100 mm, musí být použito dvou vrstev desek. Kotvení vrchní desky musí zasahovat skrze desku spodní až do nosného podkladu. Spodní desku můžeme kotvit sponkami, vnější pak talířovými hmoždinkami nebo speciálními vruty.
Hmotnost fasády působí v tomto provedení poměrně velkými silami na střih v rovině stěny.
Z tohoto důvodu je vhodné vytvořit podpůrnou konstrukci, která bude schopna tíhu dřevovláknitých desek a omítky přenést. Pokud tak neučiníme, dojde postupem času k sesunu izolačních desek a k neodstranitelným deformacím omítky, jelikož obyčejná zakládací lišta nebude schopna zatížení udržet.
PRAVIDLA APLIKACE DESEK
Pokud výrobce dřevovláknitých desek předepisuje orientaci ploch desek, je velmi důležité to respektovat. Důvodem k jednotné orientaci by mohla být nesymetrická pero-drážka, ale zejména je to z důvodu odlišných vlastností ploch.
U desek opatřených perem a drážkou musí pero směřovat vzhůru, aby se v drážkách nedržela voda.
Vlhkost desek by neměla přesahovat 18%. Případné poškození pera, drážky nebo ostré hrany je potřeba upravit tak, aby nahromaděná vlákna nepřekážela v těsném spojení desek.
Desky jsou sesazovány těsně. Spára větší než 2mm musí být vyplněna. V případě spáry do 8 mm to zpravidla bývá dodavatelem specifikovaná těsnící hmota. Pokud je spára větší než 8 mm, vloží se do spáry pásek odříznutý z izolační desky , který je tam vhodné vlepit doporučeným lepidlem. Vždy dbejte na to, aby byly spáry vyplněny v celé své hloubce a nikoliv jen na okraji!
Svislé hrany dvou desek nad sebou musí být přesazeny minimálně 200 - 300 mm (přesný údaj se liší dle dodavatele materiálu).
V rozích není nutné sestavování desek do vazby. Přesto je vhodné, aby styčná plocha desek nebyla umístěna přímo nad styčnou spárou dvou panelů.
Desky jsou ošetřeny vodoodpudivými látkami a snesou po jistou dobu působení povětrnostních vlivů. Doporučovaná doba se u jednotlivých produktů liší, avšak neměla by nikdy přesáhnout 8 týdnů.

SPRÁVNÉ kladení desek kolem otvorové výplně

NEVHODNÉ kladení desek kolem otvorové výplně
Pokud je nezbytné vystavění povětrnosti po delší dobu, musí být povrch desek a zejména pak jejich hrany, ošetřeny penetračním, hydrofobním nátěrem. Tím můžeme dosáhnout prodloužení exponované doby až 12 týdnů.
S řešením kolem oken se nezdržujeme. Jednoduše je překryjeme, jako kdyby tam nebyly. Po překlenutí zimního období se membrána s roštem odstraní, zarovnají se vzniklé nerovnosti v povrchu dřevovláknitých desek a pokračuje se v klasickém postupu.

SPRÁVNÉ kladení desek s vytvořenou vazbou
NEVHODNÉ kladení desek s nedostatečnými odstupy svislých hran desek mezi jednotlivými řadami
Doplňující informace k realizaci kontaktního zateplovacího systému v ostění otvorových výplní
OTVOROVÉ VÝPLNĚ
Izolační desky musí být sestaveny tak, aby na kouty stavebních otvorů nenavazovaly spárami. Ani svislými, ani vodorovnými. Nejbližší spára by měla být od koutu vzdálena minimálně 100mm.
Ostění oken tzv. špalety musí být obloženy tepelnou izolací, stejně jako celá fasáda. Zpravidla na ostění nemáme mnoho prostoru, takže tepelná izolace je v těchto místech tenčí. Obložení ostění je velmi náročné na přesnost práce a vyžaduje nejen kvalitní těsnící materiály a nástroje pro práci, ale také zodpovědného pracovníka.
Pokud nedojde ke skutečně bezvadnému provedení ostění otvorových výplní, budou tyto části objektu velmi brzy předmětem reklamačního řízení.
Spára mezi rámem otvorové výplně a hranou izolační desky tvořící ostění musí být provedena vodotěsně a trvale pružně. Nepleťte si toto napojení s přechodem mezi omítkou a rámem okna nebo dveří (to je samozřejmě nezbytností).
Pokud jsou jako těsnící prvek spáry použity lepící pásky, není vhodné je při přechodu na vnitřních a vnějších rozích lámat přes hranu. V tomto místě se páska zdeformuje a vznikne skulina, kterou by mohla pronikat voda.
Řešením je seříznutí pásky na hraně a znovu pokračování z tohoto místa dále. Možným řešením u vnějších rohů je i jakési „nakasání“. Páska se nezlomí přes hranu hned, ale pokračuje jakoby mimo olepovanou plochu, pak se zlomí zpět a pokračuje na ploše za hranou. Nakásání však nesmí být příliš velké.
Spodní vodorovné ostění otvorů musí být účinně chráněny proti povětrnosti. Nejvhodnější je vytvoření ucelené ochranné vrstvy pomocí tekuté hydroizolace s odpovídajícími páskami a textiliemi.
Parapety pro tento způsob fasádního obkladu mají svá specifika. Boční krytka musí umožňovat přirozený odtok vody, aniž by izolační deska s omítkou „stály“ ve vodě. Přesah okapového nosu by měl být nejméně 40mm přes lícovou stranu fasády. Mezi deskou tvořící ostění otvoru a parapetem a také mezi parapetem a izolačními deskami zateplovacího systému musí dojít k utěsnění spár (opět vodotěsně a trvale pružně). Pokud jsou pro připevnění parapetu potřeba vruty, volíme raději nerezové před povrchově upravenými.
Poznámka:
Podle doporučení normy ČSN 732901 určené k provádění ETICS z EPS a minerálních vln je třeba, aby veškeré prostupy jako např. držáky okapů, hromosvodů, antén apod. byly skloněny dolů k vnějšímu líci fasády. Tímto opatřením se zajistí přirozený odtok vody z kritických míst.

Schéma nevhodné a správné aplikace expanzní pásky nahrazující polyuretanovou pěnu. Při těsném kopírování rohu páskou dojde při expanzi k deformaci pásky a kout ostění nebude utěsněn. Při "nakasání" pásky nebo zaříznutí a jejím následném napojení dojde k dokonalému utěsnění.
Další pokyny týkající se provádění kontaktního zateplovacího systému v ostění otvorových výplní budou doplněny v říjnu. Informaci o rozšíření tohoto článku naleznete v pravidelně publikovaných aktualitách na titulní straně nebo v menu AKTUALITY / MATERIÁLY, KONSTRUKCE.
Kalendář - nejbližší akce
-
22.05.2012 | 08.00
Obvodový plášť - Fasádní systémy -
23.05.2012 | 08.30
Materiály pro dřevostavbu -
24.05.2012 | 08.30
Zásady při navrhování Energeticky úsporných domů


