Fasády

Provádění kontaktního zateplovacího systému z dřevovláknitých desek

TECHNICKÉ A STROJNÍ VYBAVENÍ

Opracování dřevovláknitých materiálů lze provádět běžnými ručními a motorovými dřevoobráběcími nástroji. Při strojním opracování je velmi vhodné zajištění kvalitního odsávání prachu.

Formátování desek - ruční i motorová ocaska, okružní nebo přímočará pila, řetězová pila

[Pozn.: Nevýhodou okružní pily je problémové provedení vnitřního výřezu v desce např. pro při výřezu pro otvorové výplně. Okružní pila neprořízne materiál v celé tloušťce materiálu až do rohu]

[Pozn.: Nevýhodou řetězových pil je znečišťování povrchu desek olejem, který promazává řezný řetěz. Olejem potřísněný povrch může způsobit sníženou přilnavost stavebních lepidel.]

Broušení desek - vibrační nebo pásová bruska hrubé zrnitosti (méně než 20), brusné hladítko

Spojování desek k podkladu - sponkovačka pro široké spony nebo el. šroubovák pro kotvící vruty

Zkracování základových lišt - ruční pilka na železo nebo úhlová bruska

Nástroje pro zpracování a aplikace omítek zde nejsou popsány, jelikož nejsou předmětem popisu.

DOPRAVA A SKLADOVÁNÍ

Obecně se doporučuje zajištění přepravy a následná manipulace balíků s izolací prostřednictvím palet. Pokud to vzhledem k dostupnosti staveniště není možné zajistit, je potřeba dávat dobrý pozor při manipulaci s jednotlivými deskami. I přes svoji poměrně velkou objemovou hmotnost jsou zejména hrany desek velmi náchylné k porušení. Desky se musí stohovat naležato a lze je vyskládat do poměrně velké výšky, pokud se nám podaří nosnou paletu dobře vyrovnat. V případě celých palet dbejte na výrobcem určené maximální možné množství palet, které lze umístit na sebe. Některé typy dřevovláknitých desek mají rubovou a lícovou stranu. Pokud rozebíráme balíky a přenášíme je ručně, je vhodné je skládat na sebe s jednotnou orientací, abychom předešli následné zbytečné manipulaci na lešení. Složený materiál je potřeba ochránit nejen před působením srážek, ale také prachem. Při dlouhodobějším skladování např. v krytém exteriéru montážních hal je důležitá i ochrana proti působení ultrafialového záření. To způsobuje na deskách nejen barevné změny, ale může narušit i celistvost jejich povrchu.

KONTROLA KVALITY PODKLADU
(NOSNÉ KONSTRUKCE FASÁDY)

V určitém časovém předstihu před započetím instalace zateplovacího systému je nezbytné provedení kontroly kvality podkladu, aby v případě zjištěných nesrovnalostí mohly být problémy v čas odstraněny.

Povrch vnějšího líce konstrukce musí být především suchý a rovný. V případě lepení izolačních desek k podkladu musí být také bez prachu a mastnot. Samozřejmě konstrukce nesmí jevit jakékoliv známky biotického napadení.

Vlhkost podkladu (a to nejen na povrchu) by neměla přesahovat 18%, pokud dodavatel izolace neuvádí jinak.

Rovinnost podkladu by měla respektovat toleranci 10mm na délce jednoho metru. Větší nerovnosti je potřeba odstranit. Izolační desky jsou přichytávány k podkladu těsně a bez vrstvy lepidla. Při nerovnostech pak desky kopírují nerovnosti podkladu, což je samozřejmě nežádoucí.

PRACOVNÍ POSTUP PROVÁDĚNÍ KONTAKTNÍHO ZATEPLOVACÍHO SYSTÉMU

1. INSTALACE ZAKLÁDACÍHO PROFILU (SOKLOVÉ LIŠTY)

Výška okapové hrany stěny je určena projektem a měla by být minimálně 300mm nad úrovní terénu. Pokud je tato hrana níže, musíme tento detail řešit jedním z uvedených způsobů:

1/ pás izolace, který je níže než 300mm nad terénem nevytvoříme z dřevovláknitých desek, ale z extrudovaného polystyrenu. Nad tímto pásem pokračujeme dřevovláknitou izolací.

2/ mezi spodní a vrchní omítku se aplikuje speciální hmota, která dřevovláknité desky ochrání před odstřikující vodou a přízemní vlhkostí.

Okapový chodníček je vhodné vytvořit z volně sypaného kameniva, aby se minimalizovalo množství odstřikující dešťové vody.

07-FASADY-01-ODSTRIK

Ochrana spodního okraje fasády - Varianta ochranným nátěrem

07-FASADY-02-ODSTRIK

Ochrana spodního okraje fasády - Varianta pásem XPS

Dřevovláknité izolační desky jsou svým způsobem VIP materiály, které je dobré opatřit i kvalitními soklovými lištami a příslušenstvím vůbec. Proto doporučuji použít soklové hliníkové lišty tloušťky nejméně 0,8mm. Pokud je tloušťka izolace větší než cca 60mm, doporučuji je vhodnější tloušťka 1mm.

Nejprve stanovíme přesnou pozici horní hrany soklové lišty. Pak pomocí bublinkové vodováhy nebo v lepším případě nivelačního přístroje rozneseme tuto výšku na všechny vnější i vnitřní rohy stavby.

Brnkačkou (šňůra v navijáku barvená drcenou křídou) přeneseme výškové linie na celý obvod stavby. Lišty na vnitřní a vnější rohy vytvoříme buď vyříznutím a zalomením nebo použijeme prefabrikované rohy, které jsou přesnější a postup s nimi rychlejší. Řez se provádí pod úhlem 45° a lišty se spojují plastovými podložkami jako při délkovém nastavení. Délky zakládacích lišt je vhodnější upravovat řezáním. Stříháním může dojít k nežádoucímu zdeformování tvaru profilu.

07-FASADY-03-ZAKLADACI-LISTA

Zakládací lišta vyrovnaná k podkladu pomocí podložek, napojená spojovacím můstkem a zespodu opatřená těsnící páskou pro napojení soklové izolace

Při umístění lišty nám může pomoci lepicí páska, která nám „přidrží“ lištu před tím, než ji přichytíme. Lišta se připevní po celém obvodě stavby pomocí vrutů, sponek nebo hřebíků a to v rozteči doporučené dodavatelem lišt (300-500mm). Nerovnosti v podkladu se vyrovnávají podložkami. Nikdy se lišta nedotahuje těsně k nerovnému podkladu, ani se neponechávají nepodložené mezery mezi podkladem a lištou. Spáru vzniklou mezi podkladem a lištou je třeba vyplnit např. trvale pružným tmelem.

Délkové napojení lišt se provádí plastovými spojkami. Při výběru soklových lišt lze jen doporučit lišty, které lze systémově spojit s plastovou lištou již z výroby spojenou s armovací síťkou.

07-FASADY-04-LISTA-SITKA

Zakládací lišta s naklapávací ukončovací lištou doplněnou armovací síťkou

Tím se práce výrazně urychlí a vytvoříme čistý a funkční detail, v jednom z nejkritičtější míst fasády.

Pro úplnost dodávám, že při napojení tepelné izolace spodní stavby na soklovou lištu by mělo (a u dřevostaveb zejména), by měla být na spodní plochu soklové lišty nalepena izolační páska nebo těsnící hmota, která utěsní spáru mezi horní hranou izolace soklu a spodní plochou soklové lišty. Vznikne tak ideální ochrana proti odstříkávající nebo větrem hnané dešťové vodě.

07-FASADY-05-VNEJSI-ROH

Provedení výřezu v zakládací liště pro vytvoření vnějšího rohu a spojení řezaných hran spojovacím můstkem

07-FASADY-06-VNITRNI-ROH

Provedení výřezu v zakládací liště pro vytvoření vnitřního rohu a spojení řezaných hran spojovacím můstkem

2. KOTVENÍ DESEK - SPOJOVACÍ PROSTŘEDKY

07-FASADY-07-ZAKRYTI-TERCE Pro svoji rychlost při provádění montáže se nejčastěji používají ke kotvení izolačních desek širokorozchodné spony (cca 27mm). Spony musí být nekompromisně z nerezové oceli, jinak hrozí jejich prorýsování skrze omítku. Pozinkované nebo jinak povrchově upravené spony nejsou dobrým řešením. V současnosti pravděpodobně nenajdeme spony s větší délkou než 180 mm, což prakticky znamená, že jimi lze kotvit izolační desky do tloušťky cca 150mm. Hloubka zapuštění spon se doporučuje v rozmezí 1 až 3 mm, podle dodavatele systému.

V případech silnější izolace jsou tedy jediným řešením talířové kotvy (průměr nejčastěji 60mm) nebo vruty se speciální hlavou tzv. termovruty nebo termošrouby.

Termovruty mají hlavu malou plastovou a pokud je zapuštěna do správné hloubky, výrazně se tím nebezpečí prorýsování snižuje.

Aby časem nedocházelo k prorýsování talířových kotev je vhodné tyto prvky zapustit pod povrch izolačních desek a zakrýt otvor pomocí izolačních zátek. Tím ochráníme i hlavu vrutu, která by mohla korodovat a probarvovat tak omítku. Někteří dodavatelé tepelně izolačních systémů z dřevovláknitých izolací použití klasických vrutů s talířovými hmoždinkami nedoporučují.

07-FASADY-OBR-GRAF

Orientační přehled využitelných kotevních prvků

Pokud použijeme izolační desky opatřené perem a drážkou, mohou svislé styčné spáry probíhat i mimo sloupky. Díky tomu lze jako spodní konstrukci využít i poměrně štíhlé sloupky s cca 45mm. Pokud používáme desky s ostrými hranami, musí svislé spáry probíhat vždy nad sloupky (pevným podkladem). Abychom se na sloupek rozumně vešli a zároveň dodrželi odstupové vzdálenosti od hran desek i sloupků, potřebujeme sloupky silnější a to cca 50-60mm.

Talířové kotvy můžeme šroubovat pouze na nosné prvky o šířce 60 mm a více.
Pokud je fasáda izolována ve větších tloušťkách než 100 mm, musí být použito dvou vrstev desek. Kotvení vrchní desky musí zasahovat skrze desku spodní až do nosného podkladu. Spodní desku můžeme kotvit sponkami, vnější pak talířovými hmoždinkami nebo speciálními vruty.
Hmotnost fasády působí v tomto provedení poměrně velkými silami na střih v rovině stěny.

Z tohoto důvodu je vhodné vytvořit podpůrnou konstrukci, která bude schopna tíhu dřevovláknitých desek a omítky přenést. Pokud tak neučiníme, dojde postupem času k sesunu izolačních desek a k neodstranitelným deformacím omítky, jelikož obyčejná zakládací lišta nebude schopna zatížení udržet.

PRAVIDLA APLIKACE DESEK

07-FASADY-08-PODEPRENI-SLOUPKY Pokud výrobce dřevovláknitých desek předepisuje orientaci ploch desek, je velmi důležité to respektovat. Důvodem k jednotné orientaci by mohla být nesymetrická pero-drážka, ale zejména je to z důvodu odlišných vlastností ploch.

Při výrobě desky mokrým procesem se dřevní vlákna lisují přes síto, kterým uniká přebytečná voda. Spolu s vodou jsou vyplavovány i různé látky obsažené v dřevní hmotě (zejména v borovici) jako např. tuky a cukry. Tyto látky se koncentrují nad sítem a tato strana získává tmavší zabarvení. Pokud tato strana není zbroušena, není vhodné ji orientovat do exteriéru, jelikož by mohla být negativně ovlivněna kvalita spojení s omítkou.

Osové vzdálenosti sloupků mohou být předepsány různými dodavateli fasádních desek odlišně. Vždy však platí, že každá deska by měla být upevněna na minimálně dvou sloupcích.
U desek opatřených perem a drážkou musí pero směřovat vzhůru, aby se v drážkách nedržela voda.
Vlhkost desek by neměla přesahovat 18%. Případné poškození pera, drážky nebo ostré hrany je potřeba upravit tak, aby nahromaděná vlákna nepřekážela v těsném spojení desek.

Desky jsou sesazovány těsně. Spára větší než 2mm musí být vyplněna. V případě spáry do 8 mm to zpravidla bývá dodavatelem specifikovaná těsnící hmota. Pokud je spára větší než 8 mm, vloží se do spáry pásek odříznutý z izolační desky , který je tam vhodné vlepit doporučeným lepidlem. Vždy dbejte na to, aby byly spáry vyplněny v celé své hloubce a nikoliv jen na okraji!

Svislé hrany dvou desek nad sebou musí být přesazeny minimálně 200 - 300 mm (přesný údaj se liší dle dodavatele materiálu).

V rozích není nutné sestavování desek do vazby. Přesto je vhodné, aby styčná plocha desek nebyla umístěna přímo nad styčnou spárou dvou panelů.

Lokální nerovnosti povrchu izolačních desek způsobené rozdílnými tloušťkami desek (výrobní tolerance) je nutné odstranit nejpozději před aplikací omítkového systému. K tomu je ideální použití ručního brusného hladítka, kterým krouživými pohyby nerovnosti srovnáme.

Desky jsou ošetřeny vodoodpudivými látkami a snesou po jistou dobu působení povětrnostních vlivů. Doporučovaná doba se u jednotlivých produktů liší, avšak neměla by nikdy přesáhnout 8 týdnů.

07-FASADY-09-OTVORY-DOBRE

SPRÁVNÉ kladení desek kolem otvorové výplně

07-FASADY-10-OTVORY-SPATNE
NEVHODNÉ kladení desek kolem otvorové výplně

Pokud je nezbytné vystavění povětrnosti po delší dobu, musí být povrch desek a zejména pak jejich hrany, ošetřeny penetračním, hydrofobním nátěrem. Tím můžeme dosáhnout prodloužení exponované doby až 12 týdnů.

V žádném případě nesmějí být izolační desky vystaveny vlhkosti a následným teplotám pod bodem mrazu. Jelikož v těchto podmínkách není ani možné omítky aplikovat, doporučuje se vytvoření provizorního dřevěného roštu z latí, na který se vypne pojistná hydroizolace (difuzně otevřená vrstva).

S řešením kolem oken se nezdržujeme. Jednoduše je překryjeme, jako kdyby tam nebyly. Po překlenutí zimního období se membrána s roštem odstraní, zarovnají se vzniklé nerovnosti v povrchu dřevovláknitých desek a pokračuje se v klasickém postupu.

Stavební lepidla mohou být na izolační desky aplikovány, pokud jejich vlhkost (v celé tloušťce) nepřesahuje 13%. V případě navlhnutí je třeba vyčkat do snížení vlhkosti, jinak by mohlo dojít k deformaci rovinnosti desek.

07-FASADY-11-VAZBA-DOBRE
SPRÁVNÉ kladení desek s vytvořenou vazbou
07-FASADY-12-VAZBA-SPATNE
NEVHODNÉ kladení desek s nedostatečnými odstupy svislých hran desek mezi jednotlivými řadami

Doplňující informace k realizaci kontaktního zateplovacího systému v ostění otvorových výplní

OTVOROVÉ VÝPLNĚ

Izolační desky musí být sestaveny tak, aby na kouty stavebních otvorů nenavazovaly spárami. Ani svislými, ani vodorovnými. Nejbližší spára by měla být od koutu vzdálena minimálně 100mm.

Ostění oken tzv. špalety musí být obloženy tepelnou izolací, stejně jako celá fasáda. Zpravidla na ostění nemáme mnoho prostoru, takže tepelná izolace je v těchto místech tenčí. Obložení ostění je velmi náročné na přesnost práce a vyžaduje nejen kvalitní těsnící materiály a nástroje pro práci, ale také zodpovědného pracovníka.

Pokud nedojde ke skutečně bezvadnému provedení ostění otvorových výplní, budou tyto části objektu velmi brzy předmětem reklamačního řízení.

Spára mezi rámem otvorové výplně a hranou izolační desky tvořící ostění musí být provedena vodotěsně a trvale pružně. Nepleťte si toto napojení s přechodem mezi omítkou a rámem okna nebo dveří (to je samozřejmě nezbytností).
Pokud jsou jako těsnící prvek spáry použity lepící pásky, není vhodné je při přechodu na vnitřních a vnějších rozích lámat přes hranu. V tomto místě se páska zdeformuje a vznikne skulina, kterou by mohla pronikat voda.

Řešením je seříznutí pásky na hraně a znovu pokračování z tohoto místa dále. Možným řešením u vnějších rohů je i jakési „nakasání“. Páska se nezlomí přes hranu hned, ale pokračuje jakoby mimo olepovanou plochu, pak se zlomí zpět a pokračuje na ploše za hranou. Nakásání však nesmí být příliš velké.

Spodní vodorovné ostění otvorů musí být účinně chráněny proti povětrnosti. Nejvhodnější je vytvoření ucelené ochranné vrstvy pomocí tekuté hydroizolace s odpovídajícími páskami a textiliemi.

Parapety pro tento způsob fasádního obkladu mají svá specifika. Boční krytka musí umožňovat přirozený odtok vody, aniž by izolační deska s omítkou „stály“ ve vodě. Přesah okapového nosu by měl být nejméně 40mm přes lícovou stranu fasády. Mezi deskou tvořící ostění otvoru a parapetem a také mezi parapetem a izolačními deskami zateplovacího systému musí dojít k utěsnění spár (opět vodotěsně a trvale pružně). Pokud jsou pro připevnění parapetu potřeba vruty, volíme raději nerezové před povrchově upravenými.

Poznámka:
Podle doporučení normy ČSN 732901 určené k provádění ETICS z EPS a minerálních vln je třeba, aby veškeré prostupy jako např. držáky okapů, hromosvodů, antén apod. byly skloněny dolů k vnějšímu líci fasády. Tímto opatřením se zajistí přirozený odtok vody z kritických míst.

07-FASADY-17

Schéma nevhodné a správné aplikace expanzní pásky nahrazující polyuretanovou pěnu. Při těsném kopírování rohu páskou dojde při expanzi k deformaci pásky a kout ostění nebude utěsněn. Při "nakasání" pásky nebo zaříznutí a jejím následném napojení dojde k dokonalému utěsnění.

Další pokyny týkající se provádění kontaktního zateplovacího systému v ostění otvorových výplní budou doplněny v říjnu. Informaci o rozšíření tohoto článku naleznete v pravidelně publikovaných aktualitách na titulní straně nebo v menu AKTUALITY / MATERIÁLY, KONSTRUKCE.