Ochrana dřeva

2.2 Poškození biologickými činiteli

2.2.1 Dřevokazné houby

Dřevokazné houby jsou jedním z nejnebezpečnějších organismů napadajících dřevo. Způsob rozkladu dřeva závisí na druhu houby. Vestavbách se nejčastěji setkáváme s houbami stopkovýtrusnými (Basidiomycestes)a vřeckatými (Ascomycetes, výtrusy vznikají ve vřeckách). Dřevokazné houby stopkovýtrusné se rozmnožují tak, že vnější strana výtrusu (basidiospory) praskne a z výtrusu vyrůstá houbové vlákno (hyfa), které se rozvětvuje a vytváří primární podhoubí. Posetkání vrcholových buněk dvou primárních podhoubí se vytvoří sekundární podhoubí (mycelium). Toto sekundární podhoubí je dvojjaderné a může vytvářet plodnici, na které je hymenium, kdese vytvářejí nové výtrusy. Sekundární mycelium se dělí na dva typy:

• substrátové – proniká do dřeva a rozkládá jej,
• povrchové – je většinou tvořeno z širších hyf, houba se jím rozrůstá po povrchu dřeva. Z hyf povrchového mycelia se vytvářejí provazcovité útvary – rhizomorfy (známé u dřevomorky)a blanité a kožovité vrstvy – syrrocia, které pronikají do dřeva, zdiva i půdy.

Dřevokazné houby se zaměřují na dvě základní složky dřeva. Celulózovorní houby rozkládají celulózu a hemicelulózu a způsobují hnědouhnilobu (dřevo je zabarvené do hněda). Ligninovorní houby rozkládají lignin, celulózu i hemicelulózu a způsobují bílou hnilobu. Pro růst dřevokazných hub je nejdůležitější vlhkost dřeva cca 30–70 % a teplotacca 20–30 °C. Jak je patrné z podmínek růstu, při dobré konstrukční ochraně by k růstu dřevokazných hub nemělo docházet. Příčinou jejich rozvoje je většinou vada v konstrukci (dlouhodobé zatékání poškozenou krytinou, navlhlé zdivo, zvýšená kondenzace aj.), nebo i nevhodné použití dřeva pro daný účel. Největším nebezpečím je fakt, že dřevokaznéhouby zhoršují mechanické vlastnosti dřeva a způsobují jeho degradaci a následně mohou způsobit i havárii celé konstrukce.

2.2.1.1 Celulózovorní houby

Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans)

Způsobuje typickou hnědou hnilobu dřeva, postupně se ve dřevětvoří příčné a podélné trhliny – rozpadá se v kostkách. Roste zejménana dřevě jehličnatých dřevin. Dřevo se barví do tmavě hněda a nakonec se rozpadá na tmavě hnědý prach. Způsobem růstu se lišíod ostatních dřevokazných hub, roste totiž při nízké vlhkosti dřeva18–20 % a rozkládá cukry obsažené ve dřevě na molekuly vody, kterými zvlhčuje dřevní substrát na vlhkost dřeva 30–40 %. Dřevomorka se může rozvíjet při teplotě 3–26 °C (optimálně 18–22 °C).
Dřevomorka prorůstá různými lignocelulózovými materiály, ale také zdivem, maltou atd. Plodnice je na okraji bílo-žlutá, ke středu oranžová, až oranžovo-hnědá až hnědo-rezavá. Na větší vzdálenost (i několika metrů) se rozrůstá pomocí provazců - rhizomorf.

Dřevo napadené dřevomorkou je nutné mechanicky odstranit, vložit do vhodných pytlů a uložit na skládku nebo spálit (pozor na možnost úletu výtrusů). Je nutné opatrně odstranit veškeré napadené části, jakékoliv „zbytky“ mohou přežívat i několik let a při vytvoření vhodných podmínek může houba opět začít vyvíjet aktivitu. Potřebné je odstranit i celé násypy, podlahy, omítku atd., nevyhnutelné je odstranit i dřevo zdánlivě zdravé min. 0,5 m od viditelného napadení (nejlépe 1–1,5 m). Při masivním napadení je vhodné nechat si provést posudek stavu konstrukce a návrh sanace, samotnou sanaci mohou provést i specializované firmy.

Dřevomorku ani ostatní dřevokazné houby není možné „chemicky“ zlikvidovat, lze provést pouze preventivní ochranu dřeva a zdiva. Po likvidaci zbytků houby je nutné odstranit příčinu výskytu, což může být u dřevomorky obtížné, protože provazce (rhizomorfy) prorůstají na vzdálenost několika metrů a někdy není možné odstranit všechny zbytky. Pokud není možné stavbu odstranit (je např. památkově chráněná), je nutné vytvořit takové podmínky, které zabrání opětovnému růstu. Jde zejména o snížení vlhkosti a časté větrání stavby, pokud je to potřeba tak i nuceně (ventilátory). Zdivo lze chránit prostředky na bázi kvartérních amonných solía kyseliny borité nebo jiných organických látek (musí být provedena zkouška podle ČSN ENV 12 404). Vžité používání sanační omítkya zdiva pouze s přídavkem kyseliny se na základě zkoušek jeví jako nezcela účinné, při zvýšení množství kyseliny borité na účinné množstvíse mohou na povrchu vytvářet výkvěty kyseliny borité. Nové dřevoje nutné chemicky chránit nejlépe hloubkově „tlakovou“ impregnací nebo dlouhodobým máčením. Ochranný prostředek pro preventivníochranu dřeva před dřevokaznými houbami Basydiomycetes musí být označen minimálně symboly podle ČSN 490600-1 Fb, 1, 2, S. Pro prostředky na preventivní ochranu zdiva lze použít pouze popis. Použitelné odzkoušené prostředky na ochranu dřeva a zdiva podle ČSN EN 599-1 a ČSN 490600-1 je možné nalézt na www.vvud.cz.

Koniofora sklepní (Coniophora puteana)

Dřevo se kostkovitě rozpadá a máhnědé až černé zbarvení. Koniofora roste zejména na místech, kde došlo k havárii konstrukce, popraskaní tašek, zatékání, kondenzaci atd. Napadá dřevo jehličnaté i listnaté, ke svému růstu potřebuje dostatečnou vlhkost dřeva 45–90 %, mycelium roste při teplotách 3 až 35 °C, nejintenzivnějipři teplotě 23 °C.Dřevo pokrývá tenkým nepravidelným povlakem, okraj plodnice je bílý, směrem do středu barva žlutookrová až zelenohnědá. Nevytváří silné a dlouhé provazce jako dřevomorka domácí. Při svém růstu vylučuje do prostředí kyseliny, které vytváří vhodné podmínky pro růst dřevomorky domácí, proto se mohou tyto dvě houby vyskytovat současně. Tato houba je používána při zkoušce preventivní účinnosti proti dřevokazným houbám ČSN EN 113 ve třídě ohrožení 1, 2, 3.

Pórnatka placentová (Poria placenta)

Vyskytuje se více druhů (Poria vaillantti,Poria vaporaria). Mezi těmito druhy nejsou velké rozdíly, odlišnosti se týkají velikosti výtrusů a hymenoforu,tvar plodnic je stejný. Ke svému růstu potřebují vlhkost dřeva 35–50 %, roste při teplotách 3 až 35 °C, nejintenzivněji při teplotě 25 °C. Napadá hlavně dřevo jehličnatých dřevin, výjimečně i listnatých. Plodnice pórnatky placentové jsou podlouhlé, až 20 cm dlouhé a 1–2 cm tlusté, rozlité po substrátu. Hymenofor (spodní strana klobouku) je tvořený z bílých rourek, později šedivožlutých, širokých 0,2 až 1 mm a dlouhých 0,5 až 4 mm (někdy až 10 mm). Povrchové mycelium je bílé barvy, je tvořeno ze silných provazců „rhizomorf“, oproti dřevomorce kratších a pružnějších. Tato houba je používána při zkoušce preventivní účinnosti proti dřevokazným houbám ČSN EN 113 ve třídě ohrožení 1, 2, 3.

2.2.1.2 Lignonovorní houby

Lignonovorní houby rozkládají lignin, celulózu i hemicelulózu buď současně, nebo nejdříve lignin a následně polysacharidy. Z lignonovorních hub jsou neznámější:

Outkovka pestrá (Coriolus versicolor)

 Napadá dřevo listnatých dřevin, výjimečně i jehličnatých. Vyskytuje se v hlavně v exteriéru na pokáceném dřevě, zahradním nábytku, plotech atd. Plodnice je složena z tenkých kruhovitých tuhých klobouků, nad sebou i vedle sebe. Klobouky mají rozměr 2–12 cm o tloušťce 0,3 mm. Vrchní strana je sametová s bílým až okrovým ztenčeným okrajem, později černým. Spodní strana – rourky 1–2 mm dlouhé o průměru 0,2–0,4 mm. Rourky jsou zpočátku bílé potom až krémově našedlé. Jen výjimečně se vyskytuje povrchové mycelium. Tato houba je používaná při zkoušce preventivní účinnosti proti dřevokazným houbám ČSN EN 113 ve třídě ohrožení 3.

Klanolístka obecná (Schizophyllum commune)

Napadá také hlavně dřevo listnatých dřevin, občas se vyskytuje i na jehličnatých dřevinách. Vyskytuje se hlavně na zahradním nábytku, stavebním dřevu, plotech, může napadat i překližované materiály. Intenzita napadení nebývá velmi velká. Plodnice je tvořena z tenkých vějířovitých plátků 1-6 cm, někdy přirostlých k substrátu. Vrchní strana je chlupatá, bílé až světlešedé barvy. Spodní strana je z nafialovělých pružných lupenů. Jen výjimečně se vyskytuje povrchové mycelium.

Pevník chlupatý (Stereum hirsutum)

Napadá také hlavně dřevo listnatých dřevin, výjimečně se vyskytuje i na jehličnatých dřevinách. Vyskytuje se hlavně ve venkovním prostředí na mrtvých i živých stromech a výrobcích ze dřeva. Mušlovité plodnice jsou 1-7 cm široké, 0,1–0,2 cm tlusté, nad sebou i v řadě, někdy „rozlité“ do jedné plodnice. Vrchní strana je chlupatá, bílo-okrová později šedobílá. Spodní strana hladká žlutá až žlutooranžová, později hnědooranžová až šedohnědá. Povrchové mycelium se vyskytuje výjimečně, je bílé až světle žluté.

Dřevokazných hub, které se mohou vyskytovat ve stavbách je celá řada, zde jsou uvedeny pouze nejznámější a nejčastěji se vyskytující. V případě napadení zejména nosných částí staveb je vhodné zpracovat posudek stavu napadení možné rekonstrukce firmou, zabývající se touto problematikou.

2.2.1.3 Měkká hniloba

Dřevokazné houby způsobující měkkou hnilobu se vyskytují ve stavbách poměrně zřídka. Tyto houby napadají zejména dřevo zabudované do země nebo na přechodu mezi půdou a vzduchem (sloupy, pražce, kůly ohrad). Jde většinou o více druhů, které rozkládají všechny složky dřeva na celulózu, hemicelulózu, lignin. Dřevo lze proti nim chránit ochrannými prostředky odzkoušenými podle ENV 807. Pokud je dřevo nevhodně uskladněno a zabudováno napadené do stavby, je odstranění těchto hub velmi problematické...

Další informace najdete přímo v publikaci vydané nakladatelstvím GRADA s názvem Ochrana dřeva, kterou zpracoval Petr Ptáček...