Lidová architektura - Vařeka, Frolec

Jsme velmi rádi, že se s Vámi můžeme podělit o několik ukázek z této hodnotné publikace...

podkrovnice

(ve vých. nář. „krokevnica", „podkrokevnica"), název posledního srubového trámu, u krokvového * krovu podélná vaznice, v níž jsou krokve osazeny, popř. se o ni opírají

podlomenice, podlomení

zpravidla užší stříška krytá obvykle šindelem a umístěná na spodní straně štítu. Chrání okenní průčelí před zatékáním vody u staveb, u nichž štít lícuje nebo je mírně odsazen od štítové stěny. P. se spojuje se sedlovou střechou; podle některých autorů souvisí s přeměnou valbové střechy v sedlovou. Patrno je to např. v oblasti Oravy a Liptova na Slovensku, kde p. zabírá někdy více než dvě třetiny štítové střešní plochy (osm až deset řad šindelů). P. se v čes. zemích skládá zpravidla ze dvou až tří řad, na Těšínsku a záp. Slovensku ze čtyř řad šindelů. Zvláštní formu p. představují okapové štítové stříšky v pohraniční oblasti Opav. Slezska, které netvoří organickou součást vlastní * střechy a jsou pokryty jen jednou řadou šindelů. P. se vyskytuje na převážné části území Slovenska, Slezska, sev. a vých. Moravy a na Českomoravské vrchovině; záp. hranice jejího rozšíření prochází již. od Pardubic, odkud směřuje zpět jak do již. poloviny česko-moravského pomezí, tak i vých. směrem do Železných hor, na Vysokomýtsko a Českomoravskou vrchovinu; vyhýbá se sv. koutu Čech i Orlickým horám. P. na lid. stavbách nacházíme i mimo uvedená území (např. na Zbirožsku), a to buď jako architektonický doplněk (* taškami pokrytá masívní římsa) u staveb zděných, nebo jako novější, dodatečně vloženou ochranu * oken proti dešti ve štítové stěně, popř. jako vynucené technictechnické řešení při přestavbách. Na Slovensku označováno „prídašok", „odašie", „ostriešok" apod.

šindel

(z něm.), dřevěná úzká destička opatřená na jedné straně drážkou, na druhé straně ostřím, používaná na krytí střechy lid. staveb v lesnatých horských a podhorských krajích (Šumava, Krušné hory, Krkonoše, Jizerské hory, Českomoravská vrchovina, Jeseníky, Beskydy, karpatská část Moravy a Slovenska); v oblastech s drsným podnebím se š. pobíjely i roubené stěny a štít domu. Š. jsou pokryty i některé kostely, zámky, hrady, tvrze. Starší a trvanlivější (30 až 40 let) je ručně štípaný š. z měkkého dřeva (jedle, smrk, lípa, borovice), mladší je řezaný š., jehož výroba je sice rychlejší a levnější, avšak trvanlivost kratší (má drsný povrch způsobený přeřezáním dřevních vláken). Š. má délku 40 až 60 cm, šířku 7 až 15 cm a sílu kolem 1,5 cm. Klade se ostrou hranou proti směru převládajících větrů na řídké laťování (ve vzdálenosti podle délky šindelů a způsobu jejich překrývání). Na spodní lať se každý š. přichytí jedním hřebíkem (šindelákem), na horní lať se přichycuje každý šestý až osmý š. Hřeben střechy se kryje přesahováním poslední řady na závětrné straně o 8 až 10 cm. Š. se přibíjejí v jedné nebo ve dvou vrstvách. Konce š. byly někde ozdobně seříznuté (Krušné hory)

---

podstávka,

skládá se ze sloupku s pásky a z ližiny (vaznice), obvykle segmentovitě vykrojené; obepíná dům zpravidla ze dvou až ze čtyř stran a nese hrázděné nebo roubené patro. U boční stěny může nést i stropní trámy přízemí; častěji je však ližina položena výše, než je strop přízemí, takže pak nese jen patrovou stěnu, zatímco stropnice jsou uloženy na přízemní boční stěně. Tektonická funkce p. jako podnože patra časem ustupovala estetickým zřetelům, takže dnes jsou p. u průčelních stěn často bohatě vyřezávané, někde i barevně odlišeny a výjimečně člení dům také v patře. P. je rozšířena v sev. Čechách, kde je zapotřebí ji odlišovat od české p. (přístěnné sloupové podpěrné vazby), známé hlavně ze střed. Pojizeří; česká p. obvykle jen podpírá stropnice (na rozdíl od běžné konstrukce přístěnných sloupků může mít vykrojenou ližinu, bývá u několika stěn ap.); nelze ovšem vyloučit případy, kdy česká p. stejně jako lužická nese patro, nikoli stropnice, které jsou zakotveny v p. Sloupy p. stojí dnes převážně na nízké kamenné podezdívce (dříve na kameni, na prahovém trámu nebo byly zapuštěny do země). Místní zvláštností v některých obcích, zejména jz. od Dubé, je p. pouze v patře. P. je rozšířena v oblasti styku roubené a hrázděné konstrukce v sev. Čechách (dále v Sasku, v Lužici a v Dolním Slezsku) a nejstarší doklady o její existenci na našem území jsou z přelomu 15. a 16. stol. (v. např. vedutu Náchoda z r. 1536). Vytváří tedy rozsáhlý areál, který je společným kulturním statkem všech částí Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa (v. seminář Krajina podstávkových domů, uspořádaný Euroregionem Nisa v Liberci dne 15. 12. 2003). V něm. literatuře je p. označována jako Umgebinde, v čes. literatuře jsou termíny podpěra, podpora, nosná vazba, podvážka, přídruha, stolice, obvaz aj.; termín p. je již u Klareta – v. Husitský Tábor 10, 1988–1991, s. 34

Další informace najdete přímo v publikaci vydané nakladatelstvím GRADA s názvem Lidová architektura, kterou zpracovali Josef Vařeka a Václav Frolec ...